Už nikdy zpátky...!!!

27. května 2008 v 13:08 | autorka Péťa
Podívala se naposledy z okna...prosila at se príjde...! On jediný ji mohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevne verila že príjde! Cekala....cekala týden, dva, mesíc! Bolestive snášela tvrdé a hrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na nej, že za ní ten den prijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Sedela na posteli a hrde zadržovala slzy....vedela...že NEPRIJDE. Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevedela kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji už nestacila pouhá myšlenka na nej, nemela pro co žít!!! Najednou se zastavila pred velkým stromem...stromem který se najednou objevil na prázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A byla rozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si klicku okolo krku. Naposledy prosila at prijde za ní...aby ji zachránil, vrátil ji jeho srdce, duvod proc žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe a uvidela JI (smrt). Už tam na ni cekala, cekala až ukoncí svuj život! Natáhla k ní ruku... Stací tak málo, jen kousícek k smrti! A v tom ho z dálky spatrila. Byl na druhém konci louky a vydešene na ni koukal. Blikla v ní jiskricka nadeje....byla tak blízko k smrti.....zacala JI naléhave prosit aby mu mohla aspon pohlédnout do tváre! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlcky koukala, jak tam její láska stojí. Proc nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k nemu ruku....,,Je pozde, moc pozde...." špitla. Vedela, že ONA se vrátí....že pro ni prijde! A mela pravdu, vedle ní ONA stála, a cekala....,,JE CAS " rekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ješte ne, on me zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla štastná...prišel! ONA ale nechala ruku nataženou a udelala letmý pohyb prstu k sobe...Kluk roztáhl náruc, a ona plne rozhodnuta chtela jít k nemu. Kámen, na kterým stála byl ješte kluzký od dešte a ona...sklouzla se jí noha, dotkla se JI a........ visela. Pred ocima se jí mlžilo, jen malou škvíreckou v zamlžených ocích koukala na svojí lásku, která k ní bežela a neco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala do svých ocí, aby zustaly otevrené...aby ho mohla videt!! Toho, kvuli kterému tady je, kvuli kterému je ted s ...lano ji reže to krku, vlasy ji vlají do obliceje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TE " uslyší od nej ty nejhezcí slova na svete...a pak je ticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oci......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brecí...brecí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtel dát, brecí a prosí o odpuštení, brecí a kricí....kricí svou bolest! Kricí, že neprišel drív...že ji nezachránil! Kricí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bál prijít drív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevedel že to srdce se snažila držet i pres rány otce pohromade....kvuli nemu!! Kricí, brecí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VEDET!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu ??? tak klikni

***zde***

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama